Nic naplat. Námořní kontejnery jsou ocelové a tak se při práci s železem neobejdeme bez obloukové svářečky nebo invertoru a šikovného zámečníka, pro kterého není problém vytvořit na spojnici materiálů úhlednou housenku 😀

Aby konstrukce kontejneru zůstala pevnou i po vyřezání trapézového plechu o tloušťce 3mm a to i v místech pro velká okna na jižní straně, taktéž na východní a západní stěně pro okna a dveře, je třeba zachovat masívní vrata kontejneru a kolem dokola rámu je zavařit. Protože mezi vraty a rámem kontejneru je po odstranění gumového těsnění mezera cca 25mm, je třeba do rohu vložit vinkl o rozměru 30x30mm tlouštky materiálu 4mm a mezeru mezi křídly vrat pásovinu šířky 50mm a tloušťky 5mm. Vinkl i pásovinu s rámem a vraty pak spojit obloukovým vařením po celé délce a celém obvodu vrat.

Po dokonalém svaření rámu a vrat je možné pomocí kotoučové brusky odstranit venkovní zámkové tyče, která vrata držela doposud zavřená. Po odřezání zůstanou na rámu kontejneru pouze protistrany zámků, které z rámu vyčnívají jen cca 45mm. Ty můžeme na rámu ponechat, protože taková nerovnost nebude vytvářet problém s tepelnými mosty v zateplení minerální vatou, které bude navazovat bezprostředně na rám.

Vzhledem ke skutečnosti, že se budeme snažit se co nejvíce přiblížit standardu pasívní stavby, je třeba zajistit co největší neprodyšnost stěn objektu, ve kterém bude použita rekuperace vzduchu. To, zda se nám podařilo dosáhnout dobrých vlastností, se bude zjišťovat po dokončení stavby tzv. „blower door testem„. Bližší informace o tomto testu najdete kupříkladu na stránkách EZK CZ s.r.o.). Proto je třeba všechny spáry dobře a neprodyšně utěsnit. V našem případě je třeba utěsnit spáry v konstrukci ocelového kontejneru. Nejbližšími vlastnostmi z hlediska tepelné roztažnosti a přilnavosti k materiálu, se nabízela hliníková samolepící páska, která je běžně dostupná v několika šířkách ve všech stavebninách. Proto jsme ji použili jak pro utesnění svařených spár kolem rámu, tak mezi křídly vrat.

 

Rada na závěr:

Svařená místa profilů a rámu je dobré přebrousit, aby ostré nerovnosti, vzniklé při svařování, nepoškodily pásku, pomocí které spáry utěsňujeme. Případné poškození těsnící pásky radikálně ovlivní zmiňovaný „blower door test“ a nežádoucí tepelný únik objektu. Místa kam pásku lepíme je také dobré odmastit, aby lepidlo dobře na povrch přilnulo.

Už od malička jsem snil o domě, kde nebude třeba kupovat elektřinu, platit vodu ani odpad. Proč to nejde, proč to tak nikdo nechce? Mám pocit, že dnes už to jde, ale mnozí lidé si z přesvědčení hoví stále na tom stejném zahřátém písečku a málokdo se zamyslí a porozhlédne kolem, aby zjistil, že dnešní technologie nám umožňují říct stop!

A teď to pojmeme všechno od základu jinak! Energie a vše potřebné si máme možnost vyrobit sami a nebudeme se spoléhat na ty, kteří to do teď dělali za nás a my si od nich vše kupovali….jednoduše řečeno, je třeba se vymanit z onoho uzavřeného kruhu, který nás stále nutí každý den chodit do práce proto, abychom si vydělali peníze, které obratem utratíme za něco, co si můžeme vyrobit sami. Buhužel jsme díky své pohodlnosti už zapoměli jak na to. Naši předkové to uměli a tak je třeba se poohlédnout do historie.

Konceptem pro energeticky nezávislé bydlení jsou pro mě tyto předpoklady:

• elektrické energie – použití alternativních zdrojů vítr a slunce, případně voda
• voda – využití dešťové vody a podzemní vody ze studny, z objektu bude vystupovat voda vyčištěná, tz. nebude vytvářet odpadní vody a zatěžovat přírodu – voda bude několikráte v domě použita
• odpady – využít odpad jak surovinu pro vyživování skleníku za předpokladu využití degradibilních mycích a čistících prostředků a separačního záchodu
• vytápění – využít přírodních zdrojů a fyzikálních vlastností domu k maximálním úsporám, včetně energie slunce a větru, v případě nedostatku energií dotápění dřevem
• potraviny – zelenina a některé ovoce si pěstovat pomocí akvaponie ve skleníku, který je součástí stavby a kde dochází k předehřevu vzduchu a jeho výměně se vzduchem v domácnosti pomocí rekuperace
• využití materiálů, které si zaslouží recyklaci – námořní kontejnery, přírodní materiály
• objekt není spojen se zemí a je neustále mobilní bez připojení sítí

Vzhledem k tomu, že už přes dva roky nemáme doma televizi a rádio posloucháme minimálně, je jedinou sítí, kterou uvažuji zavézt to takového objektu, konektivita k Internetu. Především proto, abych mohl s vámi sdílet zkušenosti a předávat znalosti, které díky projektu ŽijemeBezSítí.cz získám 😀

 

A nyní bych se s Vámi rád podělil o základní náčrtek, jak by měla taková stavba z námořních kontejnerů, bez přípojky elektřiny, plynu a vody vypadat. První obrázek je nákres 8 leté dcerky a druhý z mojí ruky. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná 🙂

Tak tedy, nastal čas se do projektu pustit na plný plyn. Jde se řezat, budovat a zprovozňovat. Držte nám palce, jedeme z kopce 😀

Hrubá stavba v podobě námořního konejneru je hotová. Po důkladném naplánování rozmístění oken a dveří můžeme přistoupit k vyřezání stavebních otvorů do trapázového plechu výplně kontrukce.

Před samotným vyřezáváním otvorů však musíme zajistit, aby do prostoru mezi kontejnery nepronikala dešťová voda ze střechy. U námořních kontejnerů je totiž dešťová voda odváděna ze střechy přímo na stěnu kontejneru. Způsob odvodu dešťové vody ze střechy je odlišný od způsobu, jakým se voda odvádí ze střechy obytných buňek. V případě obytných buňek se voda hromadí u okrajů střechy a odvádí se vnitřkem profilu nosné kontrukce pod kontejner. Zajištění způsobu v našem případě je však dočasné, protože v budoucnu bude nad střešní částí 400mm tepelné izolace a kromě parotěsné folie pod izolací a paropropustné folie nad izolací, ještě bude na povrchu střešní krytina, tedy běžná pultová konstrukce střechy.

Přes krytinu hotové střechy se dešťová voda nedostane a proto utěsnění postačuje provizorní do doby, než bude konstrukce střechy hotová. Zvolili jsem tedy utěsnění pomocí PU pěny, kterou se spáry ve střeše mezi kontejnery vyplní přímo ze střechy. Pro vyplnění dvou spár o délce 2x12m, jak je viditelné na obrázcích, postačí běžně jedno balení PU pěny o velikosti 750ml, ať už pistolová nebo trubičková. Po zaschnutí vytvoří pěna, na dobu než střechu dokončíme, dostatečně neproniknutelnou bariéru pro dešťovou vodu. Po dokončení kontrukce střechy, pak pěnu mechanicky odstraníme tak, aby bylo možné kontejnery opět rozebrat a převézt je na místo určení.

A nyní můžeme přistoupit už k vyříznutí otvorů pro dveře, které planujeme mezi jednotlivými kontejnery a také dveře a okna na obvodovém plášti objektu. Nejprve jsme vyříznuli otvory pro dveře ve stěnách uvnitř mezi kontejnery a teprve po dodání venkovních oken a dveří dodavatelem, otvory na plášti objektu.

Pro vyřezání otvorů do trapázového plechu tloušťky 2-3mm (dle výrobce kontejneru) je vhodné použít úhlovou brusku o velikosti kotouče 230mm a o výkonu minimálně 2200w. Malou úhlovou brusku pro kotouče průměru 125mm s výkonem do 1200W je vhodné použít pouze pro dořezávání míst, kde se nedostanete tou větší. Nad prací pomocí nůžek na plech nebo pouze s menší úhlovou bruskou vůbec nepřemýšlejte. Plech je dosatečně silný na to, aby jejímu výkonu odolal a mohli by jste ji lehce odrovnat už na relativně malém kousku řezu.

Při řezání otvorů je třeba také počítat s váhou plechu, která není malá. Proto je vhodné začít spodní částí a následně doříznout část horní. Plech vlastní vahou spadne dolů a neskřípne kotouč úhlové brusky. Doporučuji také nevyřezávat naráz větší kusy trapézového plechu jak cca 4m2. I takový kousek je dost těžký, aby jej byli schopní přepravit v rámci kontejneru nebo do jeho blízkého okolí, v rukách dva lidé. Větší kusy se nevhodně kroutí a protože po úříznutí mají ostré hrany, je jejich přeprava ručně, a to i v rukavicích, velmi nebezpečná.

Bezpečnost není dobré podceňovat při jakékoliv práci a ikdyž ji budete dodržovat, přeji při práci hodně štěstí.