Minulý článek se věnoval vodě a hospodaření s ní v domácnosti a v domě. Dnes si zrekapitulujeme naši závislost na energii, kterou vyžaduje většina zařízení, které jsou v naší domácnosti, tedy elektrickou síť. Pěkně si elektrospotřebiče probereme postupně, aby jste zjistili, jaké žrouty doma máte a na konci článku si vysvětlíme, co jednotka W (Watt) vlastně udává, a jak je možné přepočítat tuto hodnotu na peníze.

Začneme Televizí. Dle velikosti od 60 do 200W (včetně TV tuneru a satelitního přijímače, které mají příkon kolem 20W) a moc nezáleží na tom, jak hlasitě hraje. Rozdíl v příkonu, když jede „na plné pecky“ je maximálně do 5W nad příkon s vypnutným zvukem.

DVD přehrávač i satelitní přijímač se příkonově pohybují každý kolem hodnoty 50W.

U pračky opět záleží na velikosti, ale při běžném praní se příkon pohybuje v rozmezí od 30 do 180W. Pračka však vykonává i činnosti, které vyžadují více energie, tz. pokud ždímá, pak je příkon kolem 220W a pokud ohřívá vodu na požadovanou teplotu, tak dokonce i 2200W (ano, nezmýlil jsem se v desetinné čárce, jde o 2,2kW příkonu).

Žehlička je také pěkný žrout. Příkon běžné žehličky je kolem 1000W, pokud netopí je nula, jakmile zapne termostat, papá energii o stošest.

Běžná HiFi věž nebo rádio přijímač má příkon minimální a je v okolí 30W.

Příkon počítače hodně záleží na jeho vybavení a na tom, jak je moderní. Obecně čím modernější je počítač, tím má menší příkon. Starší počítače s klasickým monitorem mají příkon od 130W až do 400W. Příkon novějších počítačů s LCD monitorem se pohybuje od 80W do 150W maximálně.

Příkon notebooku je na tom o poznání lépe jako běžný počítač s monitorem. Je však hodně závislý na stavu baterie, protože obecně čím více je baterie vybitá, tím má notebook vyšší příkon, ale pouze do chvíle, než se baterie dobije a pak je příkon roven pouze odběru notebooku. V praxi jsem naměřil příkon samotného notebooku 20W, při vybité baterii pak až 60W. Záleží samozřejmě na typu notebooku a především také na velikosti displeje. Na různých typech notebooků jsem naměřil rozdíl i 20W.

Příkon počítačové tiskárny také hodně záleží na typu. Největším žroutem energie je laserová nebo LED tiskárna, která použivá pro technologii tisku zapékací válec toneru. Je to tedy spotřebič, který přeměňuje energii na teplo a tudíž příkon takového zařízení se pohybuje v rozmezí 600 až 1500W. Pokud tiskárnu budete mít zapnutou v pohotovostním režimu (tedy pokud tiskárnu přímo nevypínáte ze zásuvky nebo vypínačem), pak je příležitostný odběr tiskárny cca 500W cca 2x za hodinu v délce cca 5 minut. Tiskárna se totiž průběžně dohřívá, aby se pak při potřebě tisku nemusela dlouho „nahřívat“. Naopak u tiskárny inkoustové je výhodou její malý příkon, kolem 50W, ovšem za cenu zaschnutí inkoustu, pokud ji často nepoužíváte.

Pokud nakoukneme do kuchyně, spotřebiči s větším příkonem jsou varná deska, kde záleží hodně na počtu zapnutých plotýnek, což může činit příkon od 400W do 2400W, mikorvlnná trouba (pokud ji dnes ještě používáte), která má běžně příkon 1200W až 2000W (horní hranice při použití grilu) nebo varná konvice s příkonem až 1600W nebo toustovač s příkonem i 1500W.

Ostatní kunchyňské spotřebiče, jako jsou mixér, ruční šlehač či lednice mají většinou příkon do 200W. Konkrétněji mixér při rozběhu přechodně 160W a při provozu se zatížením do 80W, ruční šlehač polovinu, tz. 80W při náběhu a 40W při běhu pod zátěží a lednice při rozběhu 180W, při běhu pak kolem 100W. Záleží však hodně na velikosti lednice a na tom, zda má mražák. Příkon se pak může liššit až o polovinu.

Pokud elektřinou topíte, pak vězte, že elektrický kotel je pěkný žrout. Příkon kotle může být až 20kW, tz. 20000W (Uff – pozn. autora). Odlehčenou verzí jsou elektrické přímotopy, tz. konvektory, které i tak mají příkon 2500W.

Velkou měrou se také v domácnosti projevuje osvětlení. A to především pokud používáte ještě klasické žárovky. Jejich příkon je přímo napsaný na baňce a pohybuje se od 25W do 150W. Použití klasických žárovek představuje zbytečné výdaje za osvětlení domácnosti, protože v dnešní době existují již modernější a mnohem úspornější možnosti jak osvětlit domov i kancelář. Ale o tom si povíme dále v článku.

Ostatní domácí spotřebiče už pak v porovnání s elektrokotlem nestojí za řeč, takže zmíním pouze holící strojek s příkonem 20W nebo nabíječku na telefon s příkonem do 10W, ale většinou kolem 5W.

Měření provádím přístrojem EMF-1 od firmy Elektrobock CZ, jahož popis najdete na těchto stránkách. Cena měřiče s pohybuje na internetu kolem 400Kč, v hypermarketech kolem 600Kč. Pokud jste v článku nenašli spotřebič, u kterého by Vás zajímal jeho příkon, napiště mi do komentářů o jaký jde a já Vám jeho příkon rád změřím, ať nemusíte přístroj kupovat jen pro toto měření 😀

Zajímavý článek, také najdete na serveru Peníze.cz, který se zabývá stejnou problematikou, ikdyž naměřené hodnoty uvádí trochu odlišné.

Zajímavé pojednání o energetické nezávislosti s člověkem, který má již 7 let zkušeností v oboru energetické nezávislosti, najdete v tomto článku.

Jak již napovídá titulek dnešního příspěvku, přináším zamyšlení nad pěstováním vlastní produkce potravin, konkrétně zeleniny. A pokud k pěstování nepoužijeme žádné přípravky pro hubení škůdců (pesticidy), žádné přípravky pro ošetření půdy a prostředí proti plevelům (herbicidy), ani žádná dusíkatá a neorganická hnojiva, tak můžeme mluvit i o vlastních BIO potravinách.

Pro pěstování vlastní zeleniny, pak není potřeba ani zbytečně příliš místa a můžeme jej pěstovat třeba i za oknem v obávacím pokoji nebo v místnosti, kterou nevyužijeme pro jiné účely, není třeba, aby byla příliš vytápěná, ale je vhodné, aby byla místnost s oknem na jižní straně. Pro růst rostlin je potřeba především sluneční světlo. Pěstovat tak zeleninu můžeme i v zimním ročním období, kdy je nedostatek zeleniny a potravin, které jsou pěstované v přirozeném venkovním prostředí a většina zeleniny v supermarketech, ale i na pultech malých obchodů pochází z produkce foliových plantáží ve Španělsku a jižních zemích, které především v zimním období fungují doslova jako fabrika pro výrobu zeleniny pro zbytek Evropy. Pro pěstování se používá především technika hydroponie (pěstování rostlin ve vodném roztoku) viz toto video. Tato technologie sice zabraňuje, aby se k rostlinám dostali škůdci, ale pro urychlení růstu a produkce, jsou pěstírny velmi intenzivně dohnojovány velmi agresivními hnojivy, která zároveň zabraňují kazení zeleniny a také ovoce při jeho dopravě do supermarketů a ke spotřebiteli a zároveň umožňují dozrávání v průběhu této cesty. Ovoce se tedy sklízí ještě nezralé a dozrává až při cestě k tomu, kdo si jej koupí. U většiny zeleniny tomu tak sice není, protože se sklízí až při dozrání, což je dáno tím, že je podstatně odolnější proti hnilobě jako ovoce, nicméně hnojiva, která velmi urchylují růst, jsou používána také. Výsledkem je sice krásná, velká a nezkažená zelenina, ale když si připočítáme, jak dlouho trvá od sklizně po konzumaci doprava ke spotřebiteli, není bez pochyby, že zelenina musí být „nadopovaná“ látkami pro udržení vzhledu. Vzpomínám si také na slova své babičky, která vždy říkala, že „Jablko, ve kterém není červík, není zdravé, protože pokud se do něj červík nepustil, asi mu nechutnalo !“ 😀

Abychom eliminovali výše uvedené skutečnosti, můžete se pustit do pěstování potravin svépomocí. Několik zajímavých tipů můžete nasát na těchto stránkách nebo případně zde, kde se mluví i o pěstování zeleniny na balkoně 😀

Vzhledem k tomu, že se chystám pěstovat také potraviny (zeleninu) svépomocí v průběhu celého roku, ve skleníku, který bude součástí našeho nového obydlí, budu vás průběžně informovat o tom, jak se nám to daří. Prozatím Vám přeji hodně úspěchů a pokud máte jakoukoliv zkušenost s touto problematikou, napište ji do komentářů pod článkem. Budu velmi rád za příspěvky a předpokládám, že i ostatní čtenáři se rádi přiučí.